Roku 1944 obsadili vesničku Němci a celou ji vyvraždili. Na wikipedii je popsaný důvod a průběh takto:

Brzy ráno 10. června roku 1944 přišel za SS-Sturmbannführerem Otto Weidingerem na velitelství pluku SS-Sturmbannführer Adolf Diekmann, velitel I. praporu SS pluku Der Führer s informací, že se na něj obrátili dva francouzští civilisté, kteří tvrdili, že odboj drží německého důstojníka v nedalekém městečku Oradour-sur-Vayres. Zajatým důstojníkem měl být SS-Sturmbannführer Helmut Kämpfe, velitel průzkumného praporu, kterého zajal odboj den před tím.

Ještě tentýž den obklíčí prapor SS-Sturmbannführera Diekmanna městečko Oradour-sur-Glane, které si splete s Oradour-sur-Vayres, kam měli původně dorazit. Diekmann nechá shromáždit všechny obyvatele města na náměstí, kvůli kontrole dokladů. Navíc nechá zatknout šest dalších civilistů, kteří nežijí ve vesnici, ale měli tu smůlu, že zrovna projižděli vesnicí na kolech, když němci přijeli.

Všechny ženy a děti byly nahnány do kostela, kde byly zamčeny, mezitím co byla vesnice rabována. Muži byli odvedeni do šesti stodol, kde již byly připraveny kulomety. Podle výpovědi svědka, který celou událost přežil, začali vojáci na ně střílet. Mířili jim na nohy, protože tak prý pomaleji zemřou. Když už se některé oběti nemohli hýbat, tak na ně němci naházeli klestí a stodoly zapálili. Pouze pět mužů uniklo, 190 jich zemřelo.

Vojáci poté šli ke kostelu, kde připravili zápalnou bombu. Potom, co jí odpálili, se ženy a děti snažily utéct z kostela okny a dveřmi, ale jen co se dostaly před kostel, tak se setkaly s kulometnou palbou, která je usmrtila. V kostele zahynulo 247 žen a 205 dětí. Pouze jediná žena přežila, 47 let stará hospodě Marguerite Rouffanche. Podařilo se jí uniknout malým oknem na zadní straně kostela a přes noc se ukryla ve křoví dokud němci neodjeli. Jiná malá skupina zhruba asi dvaceti vesničanů vyšla z úkrytu hned poté, co bylo venku bezpečno. Tu noc byl zbytek vesnice srovnán se zemí.

O pár dní později bylo přeživším dovoleno pohřbít mrtvé.Bylo nalezeno 642 mrtvých obyvatel Oradour-sur-Glane, kteří byli brutálně zavražděni během pár hodin.

Oproti Lidicím však zůstalo stát dost zdí z bývalých domů, a tak to na člověka docela dýchne. Ještě k tomu je na nich napsáno, co se v nich nacházelo (kadeřnictví, pošta, kavárna, zubař,…) a to si pak člověk úplně představuje, jak se prochází v té historii – stejné kameny, zdi, chodníky, koleje. Dnes stojí vedle zbytků původního Oradouru nová vesnice, která má něco přes 2000 obyvatel. Vedle je i muzeum, které je ovšem postavené tak, aby jeho střecha byla v úrovni terénu a nepřekážela ve výhledu na zbytky domů. V muzeu jsou promítány videa a fotografie z oné události, podobně jako v Lidicích. Bylo to zvláštní, dost smutné a zároveň fascinující.

Fotografie přidám v dalším článku.

linkuj.cz vybrali.sme.sk