Každý čtvrtek chodím do areálu kolejí La Borie na lukostřelbu. Je to normální tělocvik od univerzity, kam může přijít každý student a naučit se základy. Ze začátku jsem se bála, že jako holka nebudu mít sílu pořádně napnout tětivu, ale nakonec to není vůbec tak složité a je to zábava. Dokonce i do terče se trefím :-D Tento týden jsem mohla získat bílý odznak (ve tvaru šípu) od francouzské lukostřelecké asociace, pokud bych 18 střelama měla minimálně 140 bodů. Bohužel mi výsledný součet vyšel 139 bodů, fňuk... ale za dva týdny to prý můžeme zkusit znovu, tak budu asi po večerech trénovat střelbu na zajíce, kterých máme kolem kolejí neskutečné množství :-)

Naše nářadí :-)

David, spolustřelec

Tom, jeden z Čechů v Limoges

Od 20. dubna jsme měli ve škole dvoutýdenní prázdniny. První týden jsme s Eli strávily v Čechách, druhý týden jsme se vrátily do Limoges, abychom pracovaly na všech seminárkách a referátech do školy. Cestou z Čech jsme se chtěly sice ještě zastavit v Paříži na několik dní, ale byla zima (asi jen 10°C) a deštivo, tak jsme rovnou sedly na vlak směrem do Limoges.

Poslední prázdninový víkend jsme ale někam chtěly vyrazit, tak jsme si našly vlak do Périgueux, které je od Limoges asi 100 km (oproti ostatním městům je to jedno z nejbližších). Zpáteční jízdenka se studentskou slevou vyšla na 14 euro a po hodině jízdy už jsme vycházely z nádražní haly a rozhlížely se po prosluněných ulicích.

Perigueux (asi se třemi desítkami tisíc obyvatel) má dvě historické části: horní středověkou – jejíž dominantou je katedrála, která je vidět z každého místa – a dolní římskou, kde se nachází Vésonova věž, věž Mataguerre, Katedrála sv. Fronta, Římský amfiteátr, Muzeum galořímského umění a mnoho dalšího... O jednotlivým památkách napíšu pod fotografiemi v dalším článku.

Po poledni jsme si daly oběd v restauraci. Ve většině restaurací nabízí takzvané „jídlo dne“, které obsahuje ještě navíc buď předkrm, nebo dezert, a celková cena je 11-16 eur. Nabídli nám pečené kachní plátky s opečenými brambory. Jako dezert byla vanilková zmrzlina s našlehaným citronovým sněhem. Po obědě jsme se ještě prošli po náměstí a pak se pomalu mezi památkami vracely zpět k nádraží. I když je Perigueux na francouzské poměry hodně malým městečkem, dokáže turistům mnoho nabídnout a rozhodně bych se tam ještě někdy chtěla vrátit. Někde za městem se nachází i jeskyně Périgordu, které samotné jsou na celodenní prohlídku.